K Vysokému nad Jizerou se váže pověst o Havlasu Pavlatovi a jeho ochočeném medvědovi, kterého na houžvi odvedl až do Prahy na královský dvůr.
Podle pozdní verze byl odměněn krajinou nad řekou Jizerou, založil hrad a městečko. Údajně stopatnáctiletý pronesl ke svým synům proroctví o příštích osudech země České, jak píše A. Jirásek ve Starých pověstech českých.
Předpokládá se, že přes vysocká návrší nad Jizerou vedly stezky lidí mladší doby kamenné.
Roku 1916 byl vyorán poklad 561 pražských grošů Václava II. a Jana Lucemburského (ukrytí je odhadováno k r. 1330) v Horní Tříči. Poklad je uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze. První zmínky o obci jsou z roku 1352 pod jménem Wysoka. Jako město je zmiňována k r. 1354. Městem s výhodnou polohou procházely obchodní cesty, které dodávaly význam jeho tržišti. Vznikla zde sklářská huť, později v 15. století další v nynějších Sklenařicích, ale i tam zanikla. Město užívalo právo tržní, správní, soudní i hrdelní.
Neštěstím pro město byla třicetiletá válka, kdy zanikla řada vysockých písemných památek, stejně jako při ničivém požáru téměř celého města r. 1834, tehdy ještě vystavěného ze dřeva. Město se znovu vzpamatovalo podobně jako z hladomoru r. 1771-72. Létům neúrody předcházela v lednu 1770 viditelná polární záře, předzvěst zlých časů. Při cestě do Sklenařic nám připomínají "Boží muka" hladomorový hřbitov.
Hospodářský rozkvět a populační vzrůst zaznamenalo Vysoké v poslední čtvrtině 18. století. V letech 1624-1848 patřilo Vysoké a okolí k semilskému panství. Roku 1876 vznikl vysocký okres zřízením okresního soudu. "Výraznější ranou pro obyvatele byl rozvoj továren v okolních údolních obcích, který však přispěl k uchování vysoké kvality kulturního svérázu města." Města řemesel, trhů, podhorského zemědělství, pastvin.
Během staletí se měnily vrchnosti (rod Smiřický, Valdštejn, Des Fours, Caretto - Millesimo, Veith, Rohan), režimy 20. stol. a střídala se střediska krajů, do nichž Vysoké spadalo - Mladá Boleslav, Jičín, Hradec Králové, Liberec, i okresů - Jilemnice, Semily.
Hrdelní právo bylo obnoveno a poprava oběšením naposled vykonána na zloději a psanci zemském Jakubu Kroupovi z Bozkova r. 1690 na Šibeničním vrchu při staré cestě do Roprachtic, kde je socha Maří Magdalény. Na náměstí býval rybníček, "čakan" s kladkou a provazem, na kterém byli do vody spouštěni pekaři, kteří pekli malé pečivo. Ještě počátkem 19. stol. byly před dveře kostela stavěny osoby, které šidily délku příze.
Tábory na Petruškových vrších - manifestace
podkrkonošského lidu r. 1868za
české státoprávní požadavky - následovala dočasná okupace Vysokého a okolí
rakouským vojskem. Polští huláni a slovenští pěšáci se s obyvateli brzy
spřátelili. Při jejich odchodu po týdnu byli vyprovázeni hudbou, která jim
hrála "Hej Slované". V roce 1938vzpomínkové slavnosti následované nacistickou okupací. Roku 1968 mohutná manifestace ke stoletému
výročí táborů lidu, které se zúčastnili tři členové vlády, konferoval Dr. Jan
Pixa a vystoupil herec Jaroslav Vojta. Tři dny poté přišla okupace sovětská.
